První projekty, týkající se kláštera, začala Lucie řešit nedlouho poté, co v září 2013 nastoupila na pozici manažerky dobrovolného svazku obcí. Měla tehdy již několik let trvající praxi – ještě jako vysokoškolský student se spolu s dalšími absolventy projektu Studenti pro venkov občanského sdružení Podblanickem podílela na plánování špýcharu v Olbramovicích nebo aktivit, týkající se bojiště u Jankova. Po absolvování vysoké školy pracovala rok na Ministerstvu pro místní rozvoj, kde měla na starosti hodnocení a rozdělování dotací z Programu obnovy venkova. Po této pracovní zkušenosti přešla „na druhou stranu bariéry“ a začala žádosti o dotace psát. Jako projektový manažer měla na starosti například rekonstrukci autobusového a vlakového nádraží ve Vlašimi, vybudování chráněného bydlení na Kolínsku, ale i projekty pro náš region, například naučnou stezku Kolem Votic za poznáním nebo výstavbu votického skateparku.

Projekty, které psala na začátku svého působení v mikroregionu, vycházely z dotačních příležitostí a výzev, které byly vyhlášeny. „Byly to hlavně obnovy komunikací, chodníků a také obnova majetku poničeného povodněmi, například hasičské zbrojnice v Tomicích. Mikroregion podporoval také regionální akce Zesilovač, Cyklotuláka a Hry bez hranic. V té době jsme se také začínali věnovat sociální oblasti a řešit dovoz obědů seniorům v rámci obcí na Voticku. Začali jsme také s obnovou křížků a kapliček,“ vzpomíná Lucie Krubnerová.

Prvním „velkým“ projektem z evropských peněz, který mikroregion koncem roku 2013 realizoval, byl projekt Meziobecní spolupráce. Díky němu dostala Lucie posilu na 1,5 úvazku a kancelář mikroregionu se mohla více profesionalizovat.  „Výstupem projektu bylo vytvoření strategie celého území obce s rozšířenou působností Votice, a to v oblasti školství, sociální oblasti a odpadového hospodářství. Jako volitelné téma jsme zpracovávali cestovní ruch. Za mě nebyla největším přínosem ona mnohastránková strategie, ale to, kam jsme se během jejího vytváření v rámci regionu posunuli v dalších letech a na co bylo a je možné navázat. V oblasti školství je dnes mikroregion nositelem projektu MAP (Místní akční plán rozvoje školství) na Voticku, v sociální oblasti pomáháme městu Votice provozovat komunitní centrum a sociální fond, v oblasti odpadů se podařilo v rámci devíti obcí společně spolupracovat na výběru firmy na svoz komunálního odpadu.“

Ještě více začaly obce spolupracovat také díky transformaci dobrovolného svazku obcí, kdy se koncem roku 2015 z Mikroregionu Džbány stal Mikroregion Voticko, kopírující hranice obce s rozšířenou působností Votice. V následujícím roce začalo fungovat Centrum sdílených služeb ORP Votice. Díky němu kancelář mikroregionu posílila o Olgu Marvanovou a staronově (po návratu z mateřské dovolené) o Elišku Melicharovou. Díky rozšíření týmu pracovníků může mikroregion realizovat aktivity, které vyplývají z aktuální potřeby jednotlivých obcí a obyvatel regionu. Pracovnice mikroregionu například zpracovávají žádosti o kotlíkové dotace nebo žádosti o dotace pro malé soukromé zemědělce. Řeší také agendu v souvislosti s GDPR a věnují se výběrovým a zadávacím řízením, veřejným vyhláškám obcí a odbornému poradenství.

Podle Lucie Krubnerové dokáží žadatele potrápit především projekty, které jsou financovány z Evropské unie. Jde většinou o administrativně neuvěřitelně náročné akce a když se dokumentace k takovému projektu vejde do krabice od banánů, považují ho manažerky mikroregionu za „malý“ projekt.

Projekty a záměry, na jejichž realizaci by nedošlo, Lucie Krubnerová v šuplíku nemá. „Připravuji je s obcemi a spolky do aktuálních výzev tak, aby pokud možno, byly úspěšné všechny. A když mě vyhodí dveřmi, dá se to zkusit oknem. Dlouhodobé projektové záměry se připravují s tím, že tyto akce jsou potřeba, obce vědí, proč je připravují a pokud se na ně sežene dotace, je to příjemný bonus. Ale na druhou stranu jde většinou o tak zásadní věci, že je nezbytné je realizovat i bez dotačních prostředků. Na druhou stranu je třeba také přiznat, že jsou akce, které je lépe realizovat bez lákavých dotačních peněz. Protože dotace se na ně prostě nevyplatí.“

Podle Lucie je na dotačním managementu asi nejtěžší vyjasnění si kompetencí – zpracovatel projektu totiž není jeho realizátor, rozhodnutí a konečná zodpovědnost leží na bedrech příjemce dotace. A to, co ji těší nejvíce? „Důvěra žadatelů, s jakou se na nás jako na Mikroregion Voticko obracejí a dávají nám přednost před externími dotačními firmami. Pro ně je totiž jednodušší, když udělají chybu – nejsou tu doma. My ji prostě udělat nemůžeme. Těší mě také, když vidím, co se za těch pár let, kdy pomáhám projekty na Voticku realizovat, podařilo.“