Mikroregion Votice

Archiv novinek

Obce na Voticku spolupracují už dvě desetiletí

úno 12, 2021

18. ledna to bylo 21 let, co byl oficiálně založen Mikroregion Džbány, svazek obcí, předcházející dnešnímu Mikroregionu Voticko.
Zamýšlenou připomínku kulatého výročí loni překazila pandemie covid-19. Naplánovaná byla inspirativní exkurze do obcí, kde se podařilo zrealizovat zajímavé projekty a prezentační aktivity z činnosti mikroregionu. Věříme, že alespoň část plánovaných aktivit k dvacetinám dobrovolného spolku obcí se uskuteční v letošním roce. Zatím se s námi pojďte ohlédnout za minulostí Mikroregionu Džbány, za počátky meziobecní spolupráce na Voticku. Průvodcem nám bude první pečovatel–poradce (manažer) mikroregionu Zdeněk Sedláček.

Mikroregion – společně jsme silnější
Dne 18. ledna 2000 se na Městském úřadě ve Voticích uskutečnilo ustavující jednání Mikroregionu Džbány, sdružení obcí Voticka a Bystřicka. Zakladatelskou listinu podepsalo devět tehdejších představitelů měst Votice a Bystřice, obcí Jankov, Neustupov, Olbramovice, Ratměřice, Vojkov, Vrchotovy Janovice a Zvěstov. Zakladatelé se shodli, že centrem mikroregionu bude město Votice.
Předsedou svazku byl zvolen bystřický starosta Pavel Chlistovský, kterého v roce 2002 vystřídal votický starosta Jiří Slavík. Jako pečovatel – poradce (dnes bychom řekli manažer) pracoval pro mikroregion Zdeněk Sedláček.
„Už po necelém roce od svého založení se sdružení právnických osob změnilo dle nového zákona o obcích č. 128/2000 Sb. na svazek obcí a název mikroregionu se zkrátil na Mikroregion Džbány, svazek obcí. V souvislosti se založením mikroregionu a následně se změnou jeho statutu byla oslovena obec Miličín, která ovšem členství v mikroregionu pokaždé odmítla,“ vzpomíná Zdeněk Sedláček, který pro mikroregion spolu s Jiřím Čápem a Jiřím Slavíkem připravoval zakladatelskou smlouvu, stanovy sdružení a žádosti o první dotační projekty na rok 2000.
„Pracovní činnost pečovatele – poradce pro Mikroregion Džbány byla vždy rozdělena na dvě části. Část terénní spočívala zejména v komunikaci s jednotlivými starosty obcí a následně s úřady pro administraci dotačních programů. Mojí výhodou, jako jankovského rodáka, byla dobrá znalost území a předchozí pracovní poměr přímo na Ministerstvu pro místní rozvoj. Druhá pracovní část byla příprava konkrétních rozvojových projektů a zajišťování organizačního chodu svazku obcí,“ říká Zdeněk Sedláček.
V době svého založení zaujímal mikroregion rozlohu 254 km2. K 1. lednu 2002 žilo na jeho území 12 852 obyvatel. Když se zamyslíme nad názvem dobrovolného svazku, volba byla poměrně jasná. Název Mikroregion Džbány byl totiž odvozen od v roce 1996 vyhlášeného přírodního parku, který se rozkládá na jeho území.
Základní činnost dobrovolného svazku obcí byla tehdy, stejně jako dnes, financována za pomoci příspěvku členských obcí.

Strategie a financování
Prvním krokem v rámci spolupráce obcí v mikroregionu bylo vytvoření Integrované rozvojové strategie Mikroregionu Džbány. „Existence této strategie byla jednou z podmínek následného získávání dotačních financí z Programu obnovy venkova. Strategie rozvoje Mikroregionu Džbány vznikla v roce 2000 a zmapovala aktuální stav regionu, zhodnotila možné rozvojové příležitosti a navrhla konkrétní aktivity. Hlavní strategií mikroregionu byl jeho harmonický rozvoj za stálého posilování vzájemně výhodných vazeb mezi kvalitní samosprávou, aktivní veřejností a osvícenými podnikateli. Společným cílem mikroregionu bylo řešení problémů přesahujících rámec a možnosti jednotlivých obcí, zejména v oblastech komplexní obnovy venkova, zkvalitňování technické infrastruktury, rozvoje občanské vybavenosti, ochrany životního prostředí a rozvoje přiměřeného cestovního ruchu.“ Tento cíl zůstal ve své podstatě stejný i po dvaceti letech trvání spolupráce mezi obcemi. 
Jedním ze základních zdrojů financování mikroregionu byl roční provozní příspěvek jednotlivých členských obcí, který byl v prvních letech stanoven ve výši 5 korun za jednoho občana obce/rok. Při realizaci a spolufinancování konkrétních projektů se obvykle postupovalo buď dle počtu obyvatel obcí nebo dle výše získaných financí pro konkrétní obec. „Samozřejmě možnost získání dotačních finančních prostředků nad rámec obcí byl jedním z hlavních motivujících faktorů pro meziobecní spolupráci. Před vznikem krajů byly dotační tituly administrovány Ministerstvem pro místní rozvoj, kde pro malé obce vznikl Program obnovy venkova. V rámci tohoto programu existovaly dva dotační tituly určené pouze mikroregionům: Dotační titul 6 – Projekty obcí na vzdělávání a poradenství v oblasti rozvoje venkova a obnovy vesnice a Dotační titul 7 – Integrované projekty venkovských mikroregionů. Minimální výše vlastní finanční spoluúčasti žadatelů byla pouze 30 procent, což bylo velice lákavé. Příprava žádostí o dotaci byla z dnešního hlediska relativně jednoduchá a v prvních letech byla navíc malá konkurence v počtu žadatelů, neboť mikroregiony byly v plenkách,“ vysvětluje Zdeněk Sedláček.

První společné projekty
Rozvojové projekty, na které mikroregion čerpal finanční prostředky, lze v podstatě rozdělit do dvou kategorií. Prvně šlo o projekty s výrazným meziobecním přesahem, čímž naplňovaly smysl vzniku mikroregionu – rozvoj turistických tras na území mikroregionu (cyklotrasy, pěší turistické trasy, naučné stezky, informační panely, odpočinková posezení apod.), společná propagace a rozvoj venkovské turistiky (webové stránky mikroregionu, tištěné informační materiály, podpora vzniku Informačního centra ve Voticích), komplexní řešení dopravní obslužnosti na území mikroregionu, spolupráce starostů během reformy veřejné správy, formování krajských úřadů a obcí s rozšířenou působností. Druhou kategorií byly projekty určené přímo jednotlivým obcím – zkvalitňování technické infrastruktury obcí, revitalizace veřejných prostranství, obnova historických památek, drobných sakrálních staveb a obecních budov apod.
V roce 2006 byl předsedou mikroregionu zvolen bystřický starosta Daniel Štěpánek. „V té době zesílil tlak starostů obcí na profesionalizaci činnosti svazku obcí, výrazně se prohloubila spolupráce s místní akční skupinou Posázaví a přibývaly nové agendy. Proto bylo správně valnou hromadou svazku obcí rozhodnuto o přijetí nového zaměstnance – manažera mikroregionu. Poslední práce pro Mikroregion Džbány jsem vykonával v roce 2007. Poté jsem se rozhodl pro pokračování své činnosti pečovatele – poradce v sousedním mikroregionu s názvem Společenství obcí Čertovo břemeno, kde jsem zůstal až do roku 2013. Pak následovalo mé roční působení ve Svazu měst a obcí ČR, kde jsem pracoval na pozici regionálního koordinátora v projektu s dlouhým názvem Systémová podpora meziobecní spolupráce v rámci správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Měl jsem na starost koordinaci šestnácti týmů na území poloviny Středočeského a Jihočeského kraje. A světe div se, jedním z těchto partnerských týmů byl i Mikroregion Džbány. Byl jsem tak svědkem počátku jeho transformace na Mikroregion Voticko, který dnes tvoří všech patnáct obcí území celého správního území obce s rozšířenou působností Votice,“ říká Zdeněk Sedláček.
Na základě výběrového řízení začala pro Mikroregion Džbány v roce 2007 pracovat Eliška Melicharová, se kterou se v kanceláři mikroregionu můžete setkat i dnes. Od té doby však dobrovolný svazek obcí ušel dlouhou cestu, a pomohl obcím k realizaci stovek projektů. O tom ale až příště…
Zdeněk Sedláček práci v oblasti obecních samospráv, regionálního rozvoje a obnovy obcí z rodinných důvodů ukončil v roce 2014 a odcestoval s celou rodinou do dalekého Laosu. Po šesti exotických letech bydlí nyní na jihu Francie a věnuje se poskytování zahradnických služeb všeho druhu. „Mikroregionu Voticko přeji do následujících let mnoho úspěchů, pevnou meziobecní spolupráci a nespočet kvalitně realizovaných projektů,“ dodává. A my děkujeme Zdeňkovi Sedláčkovi za rozhovor a vzpomínání na první krůčky meziobecní spolupráce na Voticku.